Ing. Zdeněk Petráš, Ph.D., z Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií ve svém článku komentuje nedávné operace vedené Ukrajinou a Izraelem v hloubce nepřátelského území. Podle autora lze způsob vedení těchto operací interpretovat nejen jako inovativní odpověď na rostoucí či už existující hrozbu ze strany protivníka, ale také jako důkaz nadčasové platnosti Clausewitzovy klasické teorie války. Přestože obě operace vykazují moderní prvky, jako je použití dronů, kybernetické narušení a skrytou infiltraci, základní principy Clausewitzova díla zůstávají platné i v soudobých konfliktech.
Autor článku uvítá jakékoliv připomínky, komentáře či potřebu objasnit jakoukoliv stať z uvedeného článku.
Ukrajina a Izrael: podobnost operací na nepřátelském území
Obecně známým faktem je, že Clausewitz definoval válku jako pokračování politiky jinými prostředky. Ukrajina i Izrael vedly a nadále i vedou operace, jejichž politický účel je zcela zřejmý: v případě Ukrajiny jde o obranu suverenity a zabránění ruskému ovládnutí, zatímco Izrael usiluje o prevenci íránské jaderné hrozby. Tyto operace nejsou izolovanými vojenskými akty, nýbrž prostředky dosažení strategických cílů odpovídající širším politickým zájmům. Podle Clausewitze by měla být ve válce úsilí zaměřena na těžiště protivníka – jeho hlavní zdroj síly. Ukrajinské údery na strategické letecké základny a izraelské zaměření na zařízení spojená s jaderným programem Íránu odráží přesně tuto logiku, v tomto případě úder na fyzické těžiště protivníkových sil. Cílem bylo zasáhnout protivníka v bodech, jejichž ztráta výrazně omezuje jeho schopnost vést konflikt.
Vojenské operace vedené Izraelem proti Íránu a Ukrajinou proti Rusku vykazují nápadné podobnosti z hlediska aplikace principů válčení. Především obě operace odrážejí sofistikovaný přístup k asymetrickému konfliktu, využívající skrytou infiltraci, pokročilé technologie a prvek překvapení k maximalizaci operačního efektu. Obě operace rozsáhle využívaly skrytou infiltraci k umístění prostředků v blízkosti vysoce hodnotných cílů. V případě ukrajinských útoků na ruské letecké základny byly do Ruska vpašovány drony a přepravovány na civilních nákladních vozech do blízkosti vojenských zařízení. Tyto drony byly poté na dálku aktivovány k útoku na strategické bombardéry a další prostředky. Obdobně izraelská operace proti Íránu údajně zahrnovala agenty Mossadu, kteří infiltrovali zemi, aby umístili rušicí systémy, zařízení pro odzbrojování protiraketové obrany a kamikadze drony poblíž íránských vojenských základen a jaderných zařízení. Toto předběžné rozmístění umožnilo oběma aktérům obejít robustní protiletadlovou obranu a dosáhnout taktického překvapení, což je klíčový faktor pro překonání opevněných cílů.
Obě operace využívaly relativně levné technologie k dosažení cílového operačního efektu. Ukrajinská „Operace Pavučina“ využila levné drony – některé v hodnotě nižší než 1 000 dolarů – s cílem zničit ruské strategické bombardéry či letouny včasného varování. Ukrajinská operace způsobila značné materiální škody a připravila ruské vzdušné síly o jednu třetinu strategických bombardérů schopných nést a odpalovat střely s plochou dráhou letu na velkou vzdálenost, respektive na cíle na území Ukrajiny ze vzdušného prostoru Ruska. V každém případě význam tohoto útoku lze srovnat s dalšími významnými vojenskými úspěchy od ruské vojenské invaze, včetně potopení vlajkové lodi ruské Černomořské flotily Moskva, bombardování Kerčského mostu nebo s raketovým útokem na sevastopolský přístav.
Podobně Izrael použil bojové drony a přesně naváděnou munici k neutralizaci íránských systémů určených k odpalování raket země-vzduch a ke zničení skladů inteligentní munice, čímž oslabil iránské obranné schopnosti i schopnost rychlé odvety. Použití dronů a systémů elektronického boje tak zdůrazňuje posun směrem k cenově dostupným technologiím, které v samotné podstatě mohou zpochybnit principy válčení definující potřebu několikanásobné kvalitativní i kvantitativní převahy konvenční vojenské techniky.
Vedle toho i výběr cílů v obou operacích podtrhuje význam zaměření na eliminaci kritických strategických schopností. Ukrajinské údery se zaměřily na ruské letecké základny s jadernými bombardéry a s letouny vybavenými moderní sledovací a monitorovací technikou, což výrazně snížilo schopnost Ruska nasadit vzdušné síly a koordinovat letecké operace. Naproti tomu se izraelské údery zaměřily na íránské vojenské základny, skladové kapacity raket a balistických střel, a především pak na infrastrukturu související s vývojem a výrobou jaderných zbraní s cílem oslabit íránskou obrannou pozici a odradit Irán od ambicí použít jaderné zbraně proti Izraeli. Obě operace byly primárně zaměřeny na zničení či poškození těžko nahraditelných prostředků a infrastruktury, což zároveň i zesilovalo dlouhodobý dopad úderů.
Dalším významným momentem z hlediska uplatnění principů válčení bylo využití prvku překvapení. V tomto případě se jednalo o vyrovnání početní a technologické převahy protivníků. V případě Ukrajiny byla ruská obrana překvapena nasazením řady dronů v koordinovaném útoku v několika různých regionech, přičemž některé údery dosáhly až na Sibiř. Izraelská operace podobně využila skrytě umístěné prostředky k narušení íránské protivzdušné obrany před zahájením leteckých úderů, což izraelským letounům umožnilo operovat se sníženým rizikem. Údery byly mířeny především na klíčové velitelské struktury a na pozice balistických raket středního a dlouhého doletu. Útok z 12. června tohoto roku vedený s momentem překvapení oslabil schopnost Íránu razantně odpovědět a zároveň vytvořily prostor pro širší vzdušnou operaci, čehož posléze využily Spojené státy k rozsáhlému úderu na iránské zařízení sloužící k vývoji a výrobě jaderných zbraní. Tento přístup – spoléhající se na infiltraci a levné technologie – umožnil oběma zemím udeřit daleko za hranicemi proti protivníkům, kteří byli v daném místě a čase početnější a lépe vybaveni.
Obě operace prokázaly pečlivé plánování a vysoký stupeň logistické koordinace. Ukrajinská operace, plánovaná po dobu 18 měsíců, zahrnovala skrytou dopravu dronů přes hranice a jejich přesné umístění a přesně zplánované nasazení. Izraelská operace vyžadovala montáž a nasazení pokročilých systémů v Íránu, což pravděpodobně zahrnovalo měsíce shromažďování a vyhodnocování zpravodajských informací získaných na základě infiltrace agentů Mossadu. Mimo to i využití civilní infrastruktury a dopravních prostředků, jako jsou např. nákladní automobily, k přepravě a ukrytí vojenského materiálu zdůrazňuje komplexnost těchto operací a nutnost nekonvenčního a nestandardního přístupu.
Obě uvedené operace podtrhují rostoucí roli dronů, elektronického boje a utajovaných podvratných operací v moderních konfliktech. Schopnost zasáhnout hluboko do nepřátelského území s levnými a těžce identifikovatelnými prostředky do značné míry přetváří klasický přístup k dosažení významných strategických cílů, zejména pokud se jedná o menší země znevýhodněné svou ekonomickou situací či geografickou pozicí. Na druhé straně se ukazuje, že míra zranitelnosti takovýmto typem útoku zvyšuje potřebu zlepšit stav zabezpečení nejenom vojenských zařízení, ale i všech důležitých objektů kritické infrastruktury proti dronům a dalším bezpilotním prostředkům. Průnik ukrajinských dronů tisíce kilometrů od frontové linie, přímo z ruské půdy, představuje změnu oproti předchozím taktickým úderům, které byly dříve prováděny na krátké vzdálenosti z ukrajinského území, nemusí jen naznačovat slabou schopnost Ruska chránit své strategicky důležité objekty. Může naznačit i to, že stoprocentní ochrana takových objektů nacházejících se v hlubokém vnitrozemí je prakticky neřešitelná. Podobně neschopnost Íránu odhalit infiltraci Mossadu a nasazení dronů svědčí o mezerách v jeho obranné architektuře. Tato ponaučení jsou obzvláště relevantní pro velké mocnosti, jako jsou Spojené státy, jejichž letecké základny v Tichomoří a na Blízkém východě čelí podobným hrozbám ze strany protivníků, jako je například Čína.
Technologická sofistikovanost dronů a rušicích systémů používaných Ukrajinou a Izraelem byla pravděpodobně založena na komponentech nebo odborné erudovanosti poskytnuté Západem. Ukrajinské drony například obsahovaly pokročilou umělou inteligenci a navigační systémy, zatímco izraelská operace vyžadovala přesné zpravodajské informace a špičkové možnosti elektronického boje. Výrazné podobnosti mezi izraelským útokem na Írán a ukrajinskými údery na ruské letecké základny odrážejí společný princip vedení války, charakterizovaný skrytou infiltrací, levnou technologií a strategickým překvapením.
I když Clausewitzova teorie vznikla v době vedení výhradně konvenčních konfliktů, její univerzálnost umožňuje aplikaci i na dílčí operace. Obě operace demonstrují, že klíčové principy války – vztah mezi politikou a válkou, význam morálky, nárůst nejistoty a snaha rozvrátit protivníkovo těžiště síly – zůstávají i nadále relevantní. Úspěšné operace Ukrajiny a Izraele prokazují, že i menší operace mohou mít významný efekt pro výsledek celého konfliktu.
Analýza operací Ukrajiny a Izraele ukazuje, že navzdory změnám v charakteru války zůstávají základní principy válčení a teorie války i nadále platné. Znalost teoretických přístupů k vedení války, a to nejenom z pohledu Clausewitze, ale i dalších známých teoretiků, tak pomáhá lépe porozumět motivacím, vedení a dynamice i těch nejmodernějších a technologicky sofistikovaných vojenských operací 21. století.
Autor: Ing. Zdeněk Petráš, Ph.D.
