Ing. Zdeněk Petráš, Ph.D., z Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií reaguje na aktuální vývoj rusko-ukrajinského konfliktu a zamýšlí se nad strategickým významem, cíli a možnými důsledky ukrajinské intervence na ruské území v kurském regionu.

Celkový kontext ukrajinské intervence v oblasti Kurska

Ukrajinská invaze na území Ruska je zlomovým okamžikem současné války a sama o sobě představuje i určitý historický milník v oblasti vojenského umění a principů vedení války. Poprvé od druhé světové války bylo Rusko napadeno cizí armádou. První zprávy naznačují, že tato ambiciózní operace byla připravována v tajnosti několik měsíců. Ukrajině se podařilo Rusy zcela zaskočit, přičemž ukrajinské síly během prvních dnů tažení postoupily desítky kilometrů do Kurské oblasti. Pokud jde o historické paralely, pak lze ukrajinskou vojenskou akci i s trochou nadsázky přirovnat k akcím Třetí říše v posledních fázích druhé světové války, kdy například německé rakety V1 a V2, vyvíjené s myšlenkou, že se jedná o zázračnou zbraň, zasáhly cíle v Anglii. To ale v žádném případě nezvrátilo vývoj války ve prospěch hitlerovského Německa. Dalším příměrem může být situace, kdy byl Berlín téměř zcela obklíčen sovětskými vojsky, a kdy Hitler nařídil generálovi SS Felixi Steinerovi, aby s využitím zbytku armádních záloh zahájil drtivý protiútok, který měl vytlačit Sověty zpět z hlavního města. Pochopitelně se jednalo o plán, který generál SS Felix Steiner nikdy nezrealizoval. Ukrajinský útok na Kursk ze dne 6. srpna by rovněž mohl představovat jakousi menší reminiscenci ardenské ofenzívy německých vojsk, která byla de facto posledním smysluplným pokusem Německa ve snaze zvrátit vývoj války. Odvážná ofenzíva, která sice spojence zaskočila, však stála Třetí říši její poslední velké obrněné jednotky a nezabránila kapitulaci Německa o pouhých pět měsíců později.

Bude tedy mít ukrajinská ofenzíva úspěch, anebo skončí jako výše zmiňované příklady z historie? Navzdory narůstajícím potížím se zadržením ruského postupu v oblastech Charkov, Doněck, Luhaňsk a Záporoží zahájily ukrajinské ozbrojené síly útok na ruské území a pronikly z ukrajinské Sumy do hloubky Kurské oblasti. Ofenzíva vedená vybranými mechanizovanými a pěchotními jednotkami s podporou dělostřelectva a dronů zaskočily ruské příslušníky pohraniční stráže i vojenské útvary tvořené převážně vojáky základní služby. Podle dostupných informací Ukrajinci nasadili kolem 3 000 až 5000 vojáků, z nichž nejméně tisícovka pronikla v prvních dnech intervence i několik desítek kilometrů na ruské území a ovládla řadu pohraničních vesnic. K dnešnímu dni se hovoří o tom, že ukrajinské jednotky úplně nebo částečně kontrolují území o rozloze až 1 000 km čtverečních.

Zprávy o známkách bezprostředního ukrajinského útoku na ruské území byly zmiňovány v různých médiích. Nezpochybnitelnou skutečností je i to, že byly zjevně ignorovány ruským politickým i vojenským vedením. Mimo jiné je relevantním důsledkem to, že i vůči ikonickému generálu Gerasimovovi dochází Kremlu trpělivost; náčelník Generálního štábu Ruské armády Valerij Gerasimov a vysocí představitelé pravděpodobně ignorovali varování zpravodajských služeb o shromažďování ukrajinské armády na hranici Kurské oblasti. O této skutečnosti informuje řada světových médií s odvoláním na zdroje blízké Kremlu. Ruské bezpečnostní služby údajně obdržely informaci dva týdny před útokem, ale prezident Putin o této skutečnosti vůbec nebyl informován. Ruská armáda byla přitom útokem zaskočena, a proto ani nekladla ukrajinským ozbrojeným silám odpovídající odpor.

Zdá se tedy, že útok na Kurskou oblast potvrzuje snahu Kyjeva zvýšit úsilí a přenést alespoň částečně válku na ruské území. Je také možné, že Kyjev hodlá tímto aktem přimět Západ k zintenzivnění materiální a finanční podpory, která, jak se zdá, v poslední době poněkud ochabla vzhledem k politické a hospodářské situaci v Evropě, nejistým vyhlídkám ohledně listopadových prezidentských voleb ve Spojených státech a konečně i s ohledem na riziko vypuknutí války na Blízkém východě.

Ukrajinský útok představuje i určitou formu odplaty Kyjeva za útoky vedené ve směru na Charkov, zaměřené především na zajištění ruské hranice před případnými ukrajinskými průniky. Mnoho otázek zůstává otevřených, pokud jde o ukrajinskou vojenskou iniciativu, která jistě umožňuje Kyjevu, aby se projevil jako energický na vojenské úrovni, schopný zasáhnout Krym a ruské území do hloubky pomocí dronů a raket, ale také napadnout části území Ruské federace. Tento úspěch následuje po celé řadě dílčích úspěchů, mezi které lze zařadit údery v hloubce ruského území proti energetické infrastruktuře, ničení skladů a zásob letecké munice a zbraní a zničení čtyř odpalovacích zařízení pro rakety dlouhého doletu S-400 rozmístěných na Krymu.

Strategický záměr intervence

Záměrem Ukrajiny je pravděpodobně zmírnit vojenský tlak na jihu a východě země, kam Rusko v posledních měsících postupovalo pomalu, ale vytrvale. Útokem přes špatně bráněnou hranici a obsazením ruského území se ukrajinští velitelé domnívají, že mohou donutit Kreml stáhnout jednotky z předních linií války na Ukrajině a přemístit je na obranu samotného Ruska. Ofenzíva také vytváří příležitosti pro Ukrajinu, aby po roce nákladných a demoralizujících obranných operací znovu získala vojenskou iniciativu. Již dlouho je zřejmé, že Ukrajina nemůže reálně doufat, že vyhraje opotřebovací válku proti mnohem větší a bohatší Ruské federaci.

Největší šance Kyjeva na vojenský úspěch spočívá v návratu k manévrovacímu a mobilnímu způsobu boje, který umožňuje ukrajinským velitelům využít jejich relativní obratnosti a zároveň využívat mnohem těžkopádnější rozhodovací procesy ruské armády. Přesně toho dosáhla invaze do Kurské oblasti. Z psychologického hlediska návrat války do Ruska umožnil Ukrajině zasadit vážnou ránu nepřátelské morálce.

Důležitou součástí uceleného pohledu na ukrajinskou intervenci na ruské území jsou rovněž aspekty týkající se analýzy operačního prostředí. První se týká výběru oblasti Sumy pro vstup na ruské území. Vzhledem k morfologickým charakteristikám území zůstal tento sektor prakticky nechráněný ve srovnání s ostatními okupovanými regiony na území Donbasu. Samotná oblast Sumy je poměrně kopcovitým a zalesněným terénem, ale za ruskými hranicemi jsou roviny a relativně otevřený terén až ke Kursku. Kromě toho je mezi oblastí Sumy a Kurskem relativně slabá síť pozemních komunikací. Rusové logicky předpokládali, že jakýkoli průnik s využitím mechanizovaných jednotek s potřebným materiálním zásobováním by mohl být jednoduše zastaven zablokováním několika klíčových komunikací. I to je důvod, proč Rusové v této oblasti nepřipravili pevnou obranu.

Nicméně z úzce vojenského pohledu představuje ukrajinský útok na ruské území pouze dočasný taktický úspěch, který je v dané chvíli jen málo důležitý pro výsledek konfliktu. A co je především důležité zdůraznit, panují pochyby, zda je tento územní zisk dlouhodobě udržitelný. Těžko uvěřit, že Ukrajinci budou schopni na dlouhou dobu ovládat poměrně rozsáhlé ruské území, přičemž na straně druhé lze očekávat ruskou protiofenzívu, která by měla zajistit znovuobnovení hraniční linie v oblasti Sumy. Jestliže tedy na vojensko-strategické úrovni nelze hovořit o významném efektu, pak na taktické úrovni je kupříkladu získání či přerušení silničních a železničních komunikačních cest, které vedou z Kurska do Belgorodu, důležitým momentem ohrožujícím logistické zásobování ruských jednotek, které operují v Charkovské oblasti.

I z hlediska použití sil a prostředků se ukrajinský útok jeví jako kontraproduktivní. Rusové mají větší zálohy a otevření nové fronty zkomplikuje situaci ukrajinských sil, které disponují pouze omezeným rozsahem a kvalitou zbraní a munice a jsou stále bez dostatečné výše operačních i strategických záloh. Nějakou dobu se mluvilo o vytvoření mobilní zálohy vybavené nejmodernějšími západními prostředky k zaplnění případných mezer způsobených zhroucením jednoho nebo více úseků fronty. Ve snaze dosáhnout politického a vojenského cíle tak Kyjev riskuje, že se ocitne v nové náročné operační situaci, kdy nebude schopen zajistit dostatečné množství sil a prostředků pro další bojovou činnost.

Vývoj ukrajinské intervence a její skeptické hodnocení ze strany Západu

Podle některých západních vojenských odborníků připravila ofenziva v oblasti Kursku ukrajinskou armádu i o síly, které byly už tak poměrně oslabené, zatímco Rusové postupují ve směru na Kupjansk, Časiv Jar a dále na Pokrovsk a Toreck, a dokázali už ovládnout několik důležitých opěrných bodů v této oblasti. Z tohoto důvodu by ukrajinské jednotky nasazené k útoku na oblast Kursk byly užitečnější pro posílení obrany v regionech, kde Rusové postupují a kde navíc dochází k přísunu vojáků a materiálů díky rekonstrukci železnice na trase Rostov – Mariupol, která protíná Donbas podél Azovského moře.

Za zmínku snad stojí i to, že ofenzívu naplánoval Kyjev, aniž by o tom Spojené státy a další své spojence předem informoval a konzultoval možné důsledky. Podle západních analytiků je udržení kontroly nad okupovanými územími velmi obtížné, protože ukrajinské síly pociťují rostoucí nedostatek vojáků a techniky, a to zejména v Doněcku, kde se ruské armádě v posledních týdnech podařilo dosáhnout významného pokroku. Nicméně panuje shoda na tom, že útok na Kursk by mohl být pokusem o to, aby ruské velení bylo přinuceno přesunout své jednotky z frontové linie, čímž by se zmírnil tlak na nejexponovanější oblasti fronty.

Je tedy legitimní ptát se: Proč nyní a ne dříve? Proč Ukrajina už dříve přímo nezaútočila na Rusko? V souvislosti s dodávkami zbraní a munice je patrné, že na straně Západu převládalo určité odmítnutí dát souhlas s přímou intervencí Ukrajiny na území Ruska. Nyní však západní země a Evropská unie podpořily útok na ruské území a klasifikovaly jej jako legitimní, i když s některými odlišnými nuancemi. Pentagon například uvedl, že USA nepodporují útoky na dlouhé vzdálenosti na ruském území a Washington dal najevo, že nebyl Kyjevem informován o útoku na Kursk, přičemž uznal autonomii ukrajinských vojenských rozhodnutí.

Evropská unie sice definovala ofenzivu na ruském území jako legitimní, avšak řada členských zemí, např. Itálie, vyjádřila znepokojení a jistou kritiku, především pak z toho důvodu, že zbraně dodávané na Ukrajinu podléhaly určitým restrikcím pro použití na ruském území. Dalším nezanedbatelným faktem je pro Evropu hospodářské, a především energetické hledisko. Možná není náhoda, že ukrajinská ofenzíva měla za svůj prioritní cíl ovládnout měřicí stanici plynu Sudža, která se nachází asi osm kilometrů na ruském území a v současnosti je obsazena kyjevskými jednotkami, ačkoli ruské vojenské zdroje popírají skutečnost, že by nepřítel měl úplnou kontrolu nad celou oblasti. Jedná se o poslední aktivní centrum pro přepravu ruského zemního plynu plynovodem, který se dostává do Evropy přes Ukrajinu. Z tohoto důvodu není ukrajinská ofenziva v Kurské oblasti dobrou zprávou pro evropské země odebírající plyn z tohoto zdroje.

Svou roli pro zahájení intervence hraje i to, že se prezident Zelensky nachází ve velkých obtížích na bojišti i v samotné politice. Proto se pravděpodobně rozhodl ukázat západním spojencům i vlastnímu obyvatelstvu, že ukrajinská armáda má stále potenciál způsobit Rusům vojenské problémy. Vedle toho je možné vysledovat v chování prezidenta Zelenského i obavu z hrozícího konfliktu mezi Izraelem a Iránem, čímž by se Ukrajina mohla dostat do pozadí světového veřejného zájmu. Čili se dá říci, že prezident Zelensky přesvědčil své velitele, aby zahájili tuto operaci s cílem udržet pozornost mezinárodního společenství na této válce.

Při pohledu na vývoj situace u Kurska je naprosto zjevný přechod od poziční války k manévrové válce, na kterou se Rusové museli rychle adaptovat, aby dokázali čelit průniku ukrajinských sil. Tato změna je přinutila přesunout jednotky rozmístěné v jiných sektorech, a to i s využitím sil udržovaných v záloze. O stavu ruských ozbrojených sil lze nyní spekulovat ve dvou rovinách:

• Tou první je to, že ruské vojenské zdroje jsou v zásadě neomezené a že Rusko může v rámci tohoto konfliktu mobilizovat tolik lidí a zdrojů, kolik bude potřebovat. Jedinou otázkou je politická vůle a čas.
• Druhou rovinou je pak vcelku reálný předpoklad, že Rusko stejně jako Ukrajina operuje na hranici svých možností a pouze licituje na základě dostupných prostředků a schopností, které jsou však za dané situace velice omezené. V tomto případě může mít intervence Ukrajiny na území Ruska zcela nečekaný dopad, který s sebou přinese řadu těžko předvídatelných důsledků.

Strategické cíle ukrajinské intervence

Z hlediska aplikace principů vedení války není ukrajinský útok v Kursku v pravém slova smyslu ofenzivou ani protiofenzívou. Je to taktický akt, který sice umožnil ukrajinským silám dočasně převzít iniciativu, ale který nemůže být rozhodujícím pro výsledek války. Neznamená to však, že by šlo o neproduktivní či zbytečný počin. Naopak. Rusko bylo nuceno přehodnotit rozmístění záloh a revidovat tu část plánování operace, která zajišťovala obranu vlastních sil a tím i zajištění ruských hranic před případným ukrajinským útokem.

Co je však klíčové ze strategického úhlu pohledu je fakt, že ofenziva v Kurské oblasti může být vnímána jako součást ukrajinských příprav na budoucí mírový proces, kdy se Kyjev bude snažit získat co největší ruské území, aby jej mohl použít jako vyjednávací argument při jakýchkoli jednáních s Kremlem. Během prvních dnů invaze se skutečně rozšířily spekulace, že primárním cílem Ukrajiny by mohla být jaderná elektrárna Kursk, s myšlenkou její výměny za Ruskem okupovanou jadernou elektrárnu Záporoží na jihu Ukrajiny. Možná výměna území v mnohem větším měřítku by mohla být součástí kalkulací Kyjeva. Postup ukrajinské armády do Ruska má hluboké důsledky pro vnímání války. Přímo zpochybňuje rozšířené přesvědčení, že ruská invaze dospěla do patové situace a již nelze rozhodnout na bojišti.

Nicméně nečekaná ofenzíva ukrajinských ozbrojených sil u Kurska v tomto smyslu není o zisku území, ale o budoucnosti války. Na základě výsledků této operace budou měřeny přístupy k mírovým plánům, plánům vojenské a finanční pomoci Ukrajině a na straně druhé i pohled na Rusko a jeho budoucí pozici na politicko-vojenské a ekonomické mapě světa. Čili z hlediska politicko-strategického významu jde možná o jednu z nejdůležitějších operací v průběhu konfliktu, překonávající ve svých důsledcích vše, co se děje u Avdijivky a v dalších kritických částech frontové linie. Nejedná se sice o strategický bod obratu celého konfliktu, ale zcela určitě jde o významný moment, který může změnit vyjednávací pozice obou stran při jednáních o ukončení tohoto konfliktu a poválečném uspořádání v regionu Donbas.