Ing. Zdeněk Petráš, Ph.D. z Centra bezpečnostních a vojensko-strategických studií se zúčastnil mezinárodní konference konané ve dnech 17. – 20. listopadu tohoto roku v nizozemském Rotterdamu, kde se řešila budoucnost aliančního systému velení a řízení. Jedním z řady diskusních témat byla také otázka, proč NATO v podmínkách digitálního věku potřebuje transformaci svého systému velení a řízení a jakým způsobem by měla být tato transformace realizována. K uvedené problematice byl uspořádán diskusní kulatý stůl s názvem Next Generation C2 Innovation — Accelerating Transformation in the Digital Age, který moderoval Ing. Zdeněk Petráš, Ph.D.

Ing. Zdeněk Petráš, Ph.D. ve svém úvodním vystoupení uvedl, že klíčovým cílem transformace by mělo být udržení strategické výhody a strategické iniciativy Aliance v současném komplexním bezpečnostním i operačním prostředí, pro něž je charakteristická vysoká míra globalizace a rychlý rozvoj technologií. Zásadním momentem této transformace musí zůstat schopnost velitelských a řídicích struktur efektivně fungovat napříč všemi operačními doménami – pozemní, námořní, vzdušnou, kosmickou i kybernetickou – a napříč celým spektrem operací. V kontextu současné alianční koncepce multi-doménových operací (Multi-Domain Operations, MDO) již není transformace struktur velení a řízení volitelnou možností, nýbrž představuje strategický kategorický imperativ. Tradiční hierarchická architektura systému velení a řízení se pro vedení multi-doménových operací v prostředí determinovaném pokročilými technologiemi, včetně umělé inteligence, ukazuje jako stále méně vhodná.

Nicméně tato transformace musí zároveň striktně vycházet z cílů stanovených ve Strategické koncepci NATO z roku 2022 a zůstat pevně zakotvena v základním principu Aliance, kterým je kolektivní obrana členských zemí. Z tohoto principu vyplývají pochopitelně i tři základní úkoly – obrana a odstrašení, kooperativní bezpečnost a v neposlední řadě i prevence a řízení krizí – v jejichž rámci hraje zásadní roli vysoká úroveň interoperability. Ta musí být jednoznačně vnímána jako podmínka pro dosažení vysoké vojenské efektivity Aliance a zároveň představuje i nezbytnou podmínku pro společné působení na taktické, operační a strategické úrovni velení a řízení. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že jakákoliv iniciativa směrem k modernizaci ozbrojených sil, národní či mnohonárodní programy vyzbrojování či rozvoj sil a schopností musí přispívat k posílení úrovně interoperability a standardizace NATO.

Oblast interoperability a standardizace velice úzce souvisí s dalším klíčovým faktorem, kterým jsou vojenské schopnosti, tedy potřeba zajistit požadované schopnosti ve stanovené kvantitě a na odpovídající technologické úrovni. V této souvislosti je nezbytné zdůraznit zásadní význam Procesu obranného plánování NATO (NATO Defence Planning Process – NDPP), který slouží právě k identifikaci, tvorbě a k dalšímu rozvoji schopností tak, aby bylo možné naplnit politicko-vojenské ambice NATO.

Členské země by se měly v první řadě soustředit na naplnění svých závazků vůči NATO, a to nejen z hlediska určeného procenta HDP, ale především z pohledu dosažení požadovaných schopností odpovídající standardům NATO. Zejména v oblasti požadovaných schopností pro systém velení a řízení NATO je tedy klíčovou otázkou splnění stanovených standardů na dané technologické úrovni. Strategická převaha a iniciativa Aliance je tak ve velké míře založena i na technologické převaze, která je však závislá na systémech odpovídající požadavkům standardizace a interoperability NATO. V tomto smyslu musí systém velení a řízení nové generace umožnit mnohonárodním silám NATO vystupovat jako konzistentní a soudržný celek.

Ovšem i s ohledem na všechny uvedené skutečnosti je potřebné zdůraznit fakt, že alianční systém velení a řízení nové generace nemůže být koncipován pouze a jedině jako automatizovaný softwarový systém, nýbrž jako komplexně propojený systém integrující tři klíčové prvky:

• špičkové technologie,
• jasně definované a efektivně nastavené procesy,
• kvalifikovaný, zkušený a vycvičený personál.

Tyto tři prvky vytvářejí podmínky pro dosažení schopnosti v souladu s modelem OODA (Observe–Orient–Decide-Act), tzn. efektivně sledovat, orientovat se, rozhodovat a jednat vůči potenciálnímu protivníkovi. Získání takovéto schopnosti je základním stavebním kamenem převahy v rozhodovacím procesu a mělo by být i primárním cílem transformace systému velení a řízení NATO, a to i s ohledem na předpokládanou implementaci tohoto systému v rámci vedení multi-doménových operací.

Platí tedy, že získání převahy v rámci rozhodovacího procesu nemůže být posuzováno odděleně od lidského faktoru. Přestože moderní technologie mohou výrazně zrychlit hodnocení stavu a vývoje operační situace a podpořit tím i rozhodovací procesy na všech úrovních, válka zůstává zcela jednoznačně lidskou činností. Clausewitzova nadčasová teze uvádějící, že válka je střetnutí vůlí lidských bytostí formovaných emocemi, náhodou i rozumem, připomíná, že technologie nemohou nahradit schopnosti velitelů a jejich štábů vycházející z principů operačního umění. Interpretace pojetí války a principů operačního umění u dalších významných teoretiků se ve své podstatě shoduje s pojetím Clausewitze. Podle všech se válka odehrává v prostředí, kde nejnovější technologie mohou zvýšit situační povědomí a zefektivnit rozhodování, nicméně dominantní roli hraje lidská intuice, kreativita a pochopitelně i štěstí. To vedle morálky, odvahy a odhodlání nelze nahradit žádnou moderní technologií ani umělou inteligencí. Lidský faktor tak zůstává v kombinaci s technologiemi a procesy zásadním zdrojem vojenské efektivity.

Z uvedeného plyne, že tvorba nové generace systému velení a řízení v Alianci musí být od počátku zaměřena na člověka – Human-Centric Design. Technologie mají posilovat a podporovat rozhodovací schopnosti velitelů. Pokročilé technologické nástroje tak musí podporovat lidský úsudek, intuici a kreativitu, nikoli je nahrazovat. V rámci tohoto přístupu lze tedy tzv. operační, či někdy taktéž nazývané průřezové dimenze, což je informační, fyzická a kognitivní dimenze, jež jsou nezbytné pro propojení všech operačních domén v multi-doménovém prostředí, přirovnat ke Clausewitzově trojjediné vazbě, v odborné literatuře uváděné jako Clausewitz Trinity. Tato trojjediná vazba zdůrazňuje vztah mezi člověkem, armádou a politikou ve válce. Nová generace systému velení a řízení NATO v digitálním věku musí být tedy založena na efektivní integraci pokročilých technologií a procesů s lidským faktorem jako klíčovým prvkem budoucí vojenské efektivity Aliance.

Autor textu: Ing. Zdeněk Petráš, Ph.D.
Ilustrace: NATO C2COE